Fotografii se věnuji s malými přestávkami od kinofilmových dob. Jako správný mladý nadšený fotograf jsem se zavíral do koupelny, v té době povýšené do role temné komory a snažil se vyvolat nasnímaný film. Sny o stovkách zpracovaných fotografíí za jednu noc vzaly rychle za své. I tak byla tato praxe skvělou průpravou pro dnešní digitální dobu.
Pracuji v nadnárodní společnosti. Proto se neřadím a nebudu řadit mezi profesionální fotografy, pro které je tento obor obživa. Ostatně, četl jsem zajímavý názor, že fotograf, který dotuje své focení ze zaměstnání, nemůže být dobrý fotograf. Tohle je i můj případ, ale raději za sebe nechám hovořit své práce. Fotografie je pro mě zábava a také skvělý způsob, jak uchovat vzpomínky na místa, která jsem navštívil. Je to prostředek, jak zachytit a ztvárnit své vnitřní myšlenky a vizualizovat vysněné příběhy.
Ve svém životě mám obrovské štěstí na skvělé lidi, které potkávám. Lidi, kteří dokážou nasměrovat, podpořit a mnohdy i řádně zkritizovat věci, které dělám. Stejně jako v pracovním, tak i v osobním životě se z chyb nehroutím, nýbrž se z nich učím.
Na tomto místě se mnohdy zmiňuje i technika, se kterou pracuji. Nemyslím si, že je značka držáku na čip tolik důležitá. Mnohem důležitější jsou lidé, které kolem sebe mám a kteří mi pomáhají realizovat mé nápady nebo mě provází na mých cestách. Já tedy využiji prostoru a poděkuji mé asistentce, zásobovačce a především přítelkyni Evce a vizážistce Káje.
