Nedávno jsem se rozepsal o tom, proč jsem začal tisknout své fotky. Dnes bych se chtěl podívat na úskalí, která vás čekají v případě, že se rozhodnete z podobných nebo jiných důvodů vydat na stejnou cestu jako já. Hned v úvodu opakuji, že není nic špatného svěřit tuto práci odborníkům (Kvalitní fotky, Dastax aj.), kteří se této činnosti věnují na profesionální úrovni. Výsledkem nebudete zklamáni, ušetříte si spousty času, starostí a učení.
Volbou tiskárny to vše začíná. Určitě se nedočtete, která tiskárna je nejlepší. Nejsem vybavený měřícím přístrojem a už vůbec rozsáhlými znalostmi. Proto mi nepřísluší hodnotit jednotlivé modely na trhu. Na to máme spoustu fundovaných recenzentů třeba na YouTube. Řídím se pocitem a pokud je něco špatně, chybu hledám v první řadě mezi foťákem a zemí. Rád bych ukázal jak jsem o tématu přemýšlel já.
V úvodu je dobré stanovit si rozpočet a také požadovaný výstupní formát. (A3/A4). Věděl jsem, že v začátku nechci utratit 30 a více tisíc za profesionální zařízení, ale po úplně hračce jsem také netoužil. Od fototiskárny jsem očekával spíše možnost si tisknout vlastní fotky ve větším formátu a sledovat chyby, které papír neodpustí. Občas bych chtěl fotkou obdarovat někoho ze svých blízkých a samozřejmně předávat hotové práce klientům. Z těchto důvodů jsem si stanovil výstupní formát A3+ a měl jsem se pohybovat kolem 8 – 10 tis i za cenu, že budu hledat bazarový kus. Teprve časem až zjistím, že nemám obě ruce levé jsem počítal s investicí do výkonějšího zařízení.
Na trhu amatérských nebo chcete-li domácích tiskáren vládnou Epson a Canon, což na první pohled výběr zjednodušuje. Tankový nebo Cartridge systém? Už to přestává být sranda, že ano? Od začátku mě srdce a bankovní účet táhnul k tankovému systému. Je to levnější, snadno se to doplňuje a udržuje. Samá výhoda a pozitiva. Chybělo málo a odkliknul jsem objednávku krásné nové Epsonky. Čím více jsem srovnával cenu inkoustů a cartridgí, tím více hlodal červíček nedůvěry. Nechtěl jsem věřit tomu, že Canon z nás tahá peníze za drahé náplně jen tak pro srandu. Smysluplné srovnání obou řešení se hledá těžko. Konzultace s odborníky mě o mnoho neposunula. Majitelé tankových systémů tiskli většinou 10×15 cm fotky pro babičku. Buď to byla neznalost nebo moje přílišná podezřívavost, ale nakonec vyhrál systém cartridgí. Nedokážu to přesně a logicky vysvětlit. Nicméně, pokud si udělám poctivý klobás z masa, jeho výrobní cena se bude pohybovat kolem 250 Kč/kg. Když udělá někdo jiný stejný klobás s prodejní cenou o 150 Kč levněji říkám si, že logicky někde musel ušetřit i v případě, že se jedná o velkovýrobce. Chápu, že je to co se spotřební elektroniky hloupý argument, proto jsem se podíval, co používají moji oblíbení autoři. Kupodivu, všichni mají tiskárny na cartridge systém.
Vím, že bych byl s výstupem spokojený. Vydržel bych se na fotky dívat. Ale vydržel bych to i třeba za 3 roky, když by na fotku a inkousty působil zub času, prostředí a dalších vlivů? To už v tuto chvíli nezjistím. Přesto pokud máte jiný názor nebo rovnou zkušenost, neváhejte se podělit, protože co rozhodně nevlastním je patent na rozum.
Další velké téma jsou fotopapíry. Vzniku fotky je potřeba věnovat spoustu času. Když už kvůli ní vstávám ve 3 ráno, prosedím čas u počítače nemůžu sám sobě omluvit fakt, že ji plácnu na papír z nějakého supermarketu. Máme štěstí, že máme v Hradci firmu s dlouhou tradicí a zkušenostmi v oboru fotografie. Fomei nabízí nepřebernou nabídku fotopapírů vč. kompletního servisu jako ICC profily pro všechny známé typy tiskáren. Na požádání vám vyrobí vlastní kalibrační profil vaší tiskárny. Osobně jsem si vyzkoušel i konzultaci u jednoho problému, takže i zákaznický servis byl skvělý. Myslíte, že jim mám za tyto řádky taky poslat nějakou fakturu k proplacení? 🙂
Teď ale vážně. V začátku se nevrhejte bezhlavě do Fine-art papírů, ale vybírejte z řady FOMEI Jet. Můžete využít ekonomicky zajímavé testovací balíčky formátu A4. Zjistíte jak se který papír chová a jak se vám líbí výstup. Kdybych si z této řady měl vybrat jediný, bude to Pearl pro 300. Ta pravá zábava a nemalá dávka radosti potom přichází s řadou papírů z řady Collection. V této sérii papírů zmíním dva, které není dobré přejít a to Baryta Mono a Cotton smooth. I zde platí možnost vyzkoušet ekonomická testovací balení.
V době vzniku tohoto povídání se nacházím ve fázi, kdy jsem s domácím tiskem i volbou papírů spokojen. Stejně tak vytištěné fotky dělají radost mým klientům. V případě tiskárny netrpělivě očekávám uvedení novinky od Canonu imagePROGRAF PRO-300, která bude mou další volbou. U fotopapírů zůstávám u produktů Fomei. Zmínil jsem fakt, že nevlastním patent na rozum. Pokud se v něčem pletu nebo uvažuji špatně, budu rád, když mi dáte vědět.
A co bude příště? Zkusíme si něco vytisknout z Photoshopu i čím dál populárnějšího Affinity.