Nemám žádné ambice být sportovním fotografem a rozhodně není mým cílem do toho profesionálům jakýmkoliv způsobem fušovat. Po pár návštěvách nedalekého motokrosového areálu Písecká Zmole jsem zjistil, že kromě zajímavého námětu pro fotku je to i velmi dobrý trénink samotného fotografování.
Marketing hlásá, že k fotografování sportu je potřeba výkonné zařízení, které zvládne „kropit“ snímky ideálně deset za sekundu a ani toto číslo nemusí být dostatečné. Máte takové vybavení? Super, můžete fotit sport. Pro nás, kteří takový kalibr ve výzbroji nemáme, přichází první část tréninku a to plánování záběru. Bude fotka vypadat lépe teleobjektivem nebo raději sáhnu po nějakém širším ohnisku? Nebylo by lepší změnit stanoviště, podívat se na dění z nadhledu nebo raději zalehnout na zem? Ve kterém okamžiku je kompozice zajímavější? Není možné do záběru zakomponovat nějaké „měřítko“? A proč to celé? K dosažení výsledku jsme limitováni technikou a máme k dispozici jeden pokus, případně pomalejší sériové snímání a ostření.
Tato dovednost se může hodit kdykoliv při jiné příležitosti a jiném námětu. Uznávám, že u produktové fotografie nám krásný, perfektně naaranžovaný, navoněný salám nikam neuteče. Pravda, existují i salámy z jistého holdingu, které se díky svému chemickému složení dokonce nezkazí. Naopak, během reportáže na večírku nebo svatbě, kdy vládne shon takové plánování člověk jako když najde a většinou mu stačí jeden pokus na skvělou fotku.
Pohotovost a okamžitá schopnost vyfotit určitou situaci je další skvělá dovednost. Když nestihnu zajímavý smyk motorkáře v zatáčce, předpokládám, že v dalším kole pojede velmi podobně. Když nestihnu svatební polibek nebo emocemi nabitý okamžik při reportáži, jeho opakováná realizace nebude úplně snadná. Jsou to různá témata, ale právě naše schopnost a pohotovost je to, co je spojuje. Proč si to tedy zdarma a bez možných následků neprocvičit?
Ovládání fotoaparátu by měla být automatika. Přiznávám, že já patřím do kategorie chlapů, kteří tvrdí, že návody jsou pro blbce. Malý příklad. Řítí se k vám řvoucí motorka. Aktuální nastavení foťáku způsobí nehezkou přeexpozici možného záběru. A náhle se vám ztratí kolečko či tlačítko pro korekci expozice. Další příklad. Jste na svatbě, čeká se na nevěstu, která bude vycházet z domu. Mezitím za vašimi zády chce teta Cecilka vyfotit s tetou Růžou a strýčkem Lojzou. Jste hodní a chcete svatebčanům udělat radost. Otočíte se a za zády vychází nevěsta z domu a je to v protisvětle. Pevně věřím, že i v tomto případě si rozumíme a shodneme se, že tato dovednost velmi důležitá ochrana před průšvihem a zběsilým zachraňováním fotky v editoru.
S jakou technikou vyrazit? Nebudu se do této politické debaty pouštět. Staří reportéři fotili fotky na fotoaparáty bez automatického ostření a sériového snímání. Mé ukázky jsou ze dvou různých amatérských aps-c zrcadlovek a jednoho bezzrcadla. Z důvodů bezpečnosti, které zmíním dále, si raději přibalte delší ohnisko. Oblíbené 70 – 200mm vám bude stačit ve většině situací na trati.
V případě motorek je dobré myslet na bezpečnost jak svoji, tak gladiátorů, které fotografujete. Kluci jsou šikovní, ale je dobré pamatovat na to, že se vše děje ve velké rychlosti a ne vždy na stabilním povrchu. Pokud fotografujete teleobjektivem z většího odstupu, nebezpečí až tolik nehrozí. V případě, že si naplánujete širokoúhlý záběr, raději se s pilotem domluvte, vysvětlete mu svůj záměr, aby o vás věděl. Vždy pamatujte na únikovou cestu, protože stát se může opravdu cokoliv a navíc váš borec většinou není na trati sám. Než začnete kropit jezdce závěrkou, dívejte se kudy projíždí. Zkuste si představit co by se mohlo stát, kdyby nezvládnul skok nebo zatáčku. Přesně těmto potenciálně nebezpečným místům se vyhněte. Nemusíte vyrazit jen na závody. Dost často se na tratích trénuje a přístup na trať je volnější. Vždy dodržujte pokynů organizátorů a pohybujte se jen ve vyznačeném prostoru.